Vary, to asi nemáš, na druhou stranu, myslím si, že Ty bys byl v roli pasra v kukani před bednama jako ryba ve vodě!!!
Mě třeba dost fascinuje a zároveň děsí, jakej povyk je schopnej způsobit třeba chystanej zákaz plastových brček a těch jednorázových talířů a příborů. Z mýho pohledu je to naprosto neoddiskutovatelná věc, protože nic z toho v podstatě k životu nepotřebujeme. Když chce někdo udělat třeba grilovačku, tak ať holt kromě grilu, briket, masa, různých omáček, pečiva, bečky a půllitrů sebou vezme i svoje příbory a talíře místo toho, aby si v obchodě koupil plastovej hnus, protože se s tím nemusí tahat a pak to umývat. Prostě jednoduchá věc, která by lidem přinesla jen minimum úsilí a plánovaní navíc, a stejně je masa kokotů schopná křičet, jak je to hrozný, jak nás ta strašná EU omezuje a že v Číně na to serou, tak proč my bychom se měli starat. S touhle idiotskou a sobeckou optikou tolika lidí jsme asi fakt v prdeli.
V životě, jakej žijeme, je to náročný. Já se samozřejmě snažím poctivě třídit, produkovat co nejmíň odpadu (i ty malý sáčky z obchodu používám opakovaně), používám místo auta MHD (což ale není kvůli klimatu, ale protože prostě neřídím), ale nějakej superaktivista, co by nakupoval v obchodech bez obalu nebo se vzdal jiných vymožeností, taky nejsem. O čemž svědčí, že si za dva týdny jen tak z plezíru zaletím na fus do Španělska. Takže bohužel jsem součást systému jako ostatní, protože jsem moc pohodlnej a zčásti sobeckej na to, abych se vzdal našich výsad, když nevěřím, že má individuální oběť povede k nějakýmu zásadnímu zlepšení.
Podle mě tak zásadní změna musí přijít shora, tedy od politiků, kteří by měli zavést nějaký poměrně drastický opatření na snížení toho svinstva, který jako lidi produkujeme. Jenže tady je slabina demokracie - cílem politiků je být znovu zvolen, čehož by se měli snažit dosáhnout prostřednictvím toho, že lidem udělají život lepší (nebo jim to aspoň naslibují). Jenže v situaci, kdy je třeba udělat drastický věci, který se lidí citelně dotknou, ale zároveň se třeba projeví až v dlouhodobým horizontu, se do toho politikům nechce, protože by se lidi nasrali a nezvolili je. Pro mě je to problém, z něhož aktuálně moc nevidím cestu ven. Řešením by byla masivní osvěta, aby lidi pochopili, o co jde a že je třeba jednat, jenže dneska, kdy se všechno zpochybňuje, je lidi těžký přesvědčit, že to není jen povyk poblázněných "ekoteroristů", a ještě těžší by bylo přimět lidi, aby se výrazně uskromnili, protože velká část lidstva je tupá a hlavně velice sobecká masa.
Jinak samozřejmě nikdo neví, jak budou v budoucnu odpovědný země jako Čína, Indie nebo Brazílie, ale pokud nebudou, tak se jim nelze divit. My jako Západ jsme se dostali na jakousi životní úroveň, která je logicky vzorem a cílem i pro zbytek světa, a půjdou si za ním bez ohledu na následky. A je těžký jim říkat: vy nemůžete, protože to planetu bolí, když my sami jsme se sem dostali tím, že jsme planetu ždímali a neustále ji dusíme. Proto říkám, že my bychom měli jít příkladem, velmi výrazně se omezit a pak můžeme říkat ostatním: hele, my jsme se uskromnili, pojďte taky. Ale dokud jsou schopní vyhrávat volby vymrdanci jako Trump, kterej potřebuje splašit hlasy dělňasů a zemědělců tím, že jim lacině podkuřuje (snaha o zlepšení života obyvatel své země je logická, ale jde o způsob a rétoriku) a při tom na nějaký klima okázale sere, tak se nikam nepohneme.
Dobře, Robo. Já celkem souhlasím, myslel jsem to spíš tak, že by mě zajímalo, jak odpovědný budou země typu Indie, Čína, Brazílie v budoucnu.
Nadhoď teda nějaký řešení na naší osobní úrovni. Co bys doporučil? Nemyslím to nějak ofenzivně, ale už jsi začal s opatřeními u sebe a ve svém okolí?
