Pro zobrazení příspěvku se přihlašte.

S odstupem je to jedno slovo - scénář. Existence uceleného časosběru z jedné, navíc poslední, sezony
Týmu všech týmů - to je klenot, o který by se těch formátů mohlo opřít mnohem víc a zase by to bylo hrozně dobrý. Scénářem zasazený časosběr do "přepínačky" mezi jednotlivými historickými okamžiky z ostatních sezon v zásadě ne zcela chronologicky řazených (což je dobře a přidává to seriálu na zajímavosti - nepůsobí to tak naučně/faktograficky) s chronologickým postupným vyprávěním příběhu poslední sezóny, tedy prolínání dvojice dějových
linek - historický vývoj a poslední sezona, napříč všemi 10 díly s tematickým
vypichováním jednotlivých událostí v překryvu s osobními výpověďmi k danému s
uvedením širších souvislostí ze serie dělá dramatický formát v kulisách
dokumentárního filmu. Zároveň serie staví všechny z reality zbožštělé
hlavní postavy pevně na zem do skutečného obrazu lidí a ještě více je tak
přibližuje každému z nás. Jsou to všechno normální kluci, kteří se občas
naserou, občas je to nebaví, občas zjistí, že jsou jako vězni a nic s tím neudělají
a pak je tam jeden, u kterého se sešlo všechno co se má sejít tak, aby vzniklo
něco zcela výjimečného. A seriál ukazuje starou pravdu, že to všechno se musí sejít
především v hlavě – když si hlava usmyslí, tělo většinou vždycky
poslechne. 

Pro zobrazení příspěvku se přihlašte.