Jojo, sranda to byla, to neříkám. Nicméně mě v podobných elaborátech hodně štve omezenost autorů ve stylu "něco se mi nelíbí nebo tomu nerozumím, tak je to špatný."
Vím, že to psal v nadsázce a sám to tam uvedl, ale vždycky mě nadzvedne tupost ve stylu "nechme baseball Američanům." Vždyť ten sport je číslo jedna v Japonsku, Koreji, na Tchajwanu (což dohromady dává populaci 150 milionů lidí, co ten sport žerou nejvíc ze všeho), pak taky ve spoustě zemí Latinské Ameriky (Venezuela, Kuba, Panama, Nikaragua, Dominikánská republika), k tomu i USA. Takže je to jeden z největších sportů světa, ale pan blbeček nevidí dál než za hranice České republiky.
To samý i u jiných sportů. Je pravda, že některý přežívají jen kvůli tradici, protože byly na OH skoro sto let (to je třeba ten moderní pětiboj) a možná v souladu s tím, jak se všechno vyvíjí, nemají teď na OH co dělat. Některý další ale mají velkou popularitu v určitých koutech světa a to, že se nějakýmu přiblblýmu Čechovi nelíbí, ještě neznamená, že sou špatný.
Zajímavá je ta diskuze o omezení počtu disciplín v jednotlivých sportech, jenže v některých sportech je třeba nižší váha prostě znatelnější handicap než v jiných. Padesátikilovej judista prostě stokilovýho přeprat nemůže, zatímco 160cm vysokej basketbalista jen místo pivota hraje rozehrávače a těží z rychlosti. Ovšem částečně s ním souhlasím, že třeba skify lehkých vah a podobně už sou trochu navíc.
Nicméně kdyby olympiáda měla 10 sportů a v každé nanejvýš 5 disciplín, tak by to ani nebyla olympiáda, ale nějakej čtyřdenní přebor a ztratilo by to punc největšího sportovního svátku.
A ještě na závěr souhlas se Sammim, chtěl sem napsat úplně to samý o ruce ve futsalu. Nebo tam taky nemůžeš kořeňa beztrestně sprasit. Sporty mají prostě vymezený pravidla a v rámci nich se snaží být daní hráči co nejlepší. U chůze musí co nejlíp zvládnout techniku stejně jako u futsalu nebo juda. Tam taky nemůžou soupeře kopat.
