Tak play-off na čtyři výhry se hraje i v NBA a MLB, takže tím hokej tak výjimečnej není.
Jinak mně se formát play-off taky líbí, ale zas bych z něj nedělal svatej grál všeho. K získání fotbalovýho titulu sice nepotřebuješ čtyřikrát porazit každýho soupeře, ale zase si musíš od srpna do května udržet stabilní vysokou formu, nemůžeš si dovolit se třeba tři týdny provařovat, což je podle mě taky respektuhodný. Mně zas nepřijde ideální, že mančaft celej rok hraje víceméně kulový, z osmýho místa se nějak haluzově o bod protáhne do play-off a pak mu stačí mít měsíc a půl formu a vyhraje titul, jak třeba tehdy Carolina. Ano, je úžasný, že vyřídí čtyři těžký soupeře (z nichž ale někteří sou třeba už zdecimovaní zraněníma), ale jak ten mančaft hrál v prosinci nebo únoru? Ve fotbale si k titulu něco podobnýho nemůžeš dovolit, proto je tak těžký ho získat

A že tituly furt vyhrávají ti samí? Mně to taky trochu vadí, ale má to dva důvody. Díky dlouhodobé soutěži odpadá role haluze, takže vyhrají ti opravdu nejlepší (a ne ti, kterým jen vyšla forma ideálně na měsíc a půl). Někomu to může přijít nudný, mně to zas přijde spravedlivý. A navíc někdo, kdo ty soutěže sleduje, si užije napětí i tak dost, když se v každým kole ty týmy přetahují. Díky tomu je navíc důležitý právě to, jak ten Manchester nebo Chelsea hrají na hřišti čtrnáctýho Sunderlandu, takže každej zápas má důležitej význam, zatímco v NHL je pro některý týmy vesměs jedno, jak dopadnou v lednu ve Phoenixu. Ty jednotlivý zápasy pro mě ztrácí kouzlo v tom, že sou tuctový a až tolik neřeší, protože pak všechno smaže play-off na konci sezony.
No a druhej faktor je ten, že rozhodují peníze, kterých je nejvíc v největších klubech, protože hrají v největších městech. A rozdíl mezi Madridem + Barcelonou a zbytkem Španělska nebo Aténami + Soluní a zbytkem Řecka je mnohem větší než v USA, který má tolik lidí co západní Evropa dohromady. Ale to už je na příliš obecnou debatu
