Ahaaa

I když je to malinko s podivem, ve většině věcí se shodnu s autorem "Zamyšlení". Bohužel, vidím věci, které Vojta zmínil jako "problémy naší hry" spíše býti důsledky nežli příčinami. Proč netrefíme během jednoho útoku 3X práznou branku ze 3 metrů??? Proč nezastavíme pomalého kapitána soupeře při jeho "belhání" podél lajny s míčem směr Lanza??? Zapomněli jsme hrát??? Těžko... Co ovládá nohy, tělo..? Hlava? Z biologie si toho moc nepamatuji, ale asi by to tak mělo být. Jenže hlava sama o sobě na to také nestačí. Možná trochu toho zprofanovaného sportovního "srdíčka". Tady vidím problém tohoto víkendu, v ničem jiném. Můžeme se "uměle" hecovat proti 4 belhajícím hráčům, kteří nemají nikoho na střídání, můžeme se hrotit, dřít...ale...to by mělo jít z každého samo od sebe. Jen tak to má "skutečnou" váhu. Přiznávám narovinu, že druhý zápas mě nic nemotivovalo bojovat. Mám v sobě jakýsi pocit úcty a respektu k soupeři a zkrátka nepatřím k těm, kteří se vyžívají ve šlapání po omráčené myši. Takovéto zápasy hraji stylem vzít si ty 3b a jít domů. A v prvním zápase??? Tam jsme nevyhráli právě kvuli srdíčku. Kdybochom hráli srdcem, ten jejich zmíněný "kapitán" by nám nikdy neutekl, ikdybychom hráli poprvé po 4 letech. Po roce eufori, po jaře s 30/30, postupu do 2.tř a sezoně ve druhé tř. je načase opět najít a nahlas realizovat cíl teamu a to je postup!!! Jenže podvědomě nikdo z nás nevěří tomu, že s tím přístupem, jaký k tomu máme, se to může podařit. Amerika, florbal, chaty, atd...každý na tom neseme své. Věřím, že od příští sezony, kdy už snad amerika nebude, někteří florbalisté ukončí karieru atd. se vše změní a celou sezonu zase budeme mít o co hrát a pudem do toho!!! bez reálného cíle se hraje těžko. alespoň mně ano. Proto působím otráveně, kazím všem svou přítomností hru a náladu. Nechci hrát "jen tak"!!! Budu se snažit být lepší a nebýt "otrávený", to slibuji.